THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nekonečná půlnoc. Název evokující vše možné v závislosti od míry vaší fantazie. Pro někoho může znamenat čistě fantaskní představu a pro jiného zase osobní zkušenost s temnotou polární noci. Nevím zcela přesně, jaké záměry měl Jeff Caxide, když se odebral do studia, aby si zkusil zhmotnit svojí představu atmosférické hudby, jež se bude žánrově opírat hlavně o pojmy jako ambient anebo chill-out.
Není jednoduché přistupovat k nahrávce bývalého člena dnes již nefunkčních ISIS se snahou tento fakt ignorovat. Že to byla, je a vždycky bude marná snaha, přesvědčí několik zřetelných odkazů ke tvorbě této kdysi tak stylotvorné kapely.
„Endless Midnight“ není dílem, jež by se pokoušelo nastavovat nové parametry, ale zároveň se nedá říci, že by se vezlo na vlně laciného dark ambientu, kde, když to trochu přeženu, stačí pár klávesových rejstříků k tomu, abychom se začali bavit jakože o medidativním prožitku. CRONE představuje, a ani to na celé své ploše nijak zvlášť neskrývá, v první řadě dozvuky rozchodu ISIS. Jakoby ozvěna nedávno minulých a pro tuto skupinu i tolik plodných časů.
I přes intimní rozjezd úvodní „What You Dream Of“ je to nahrávka prostá titěrného zvukového minimalismu. Právě naopak je v rámci svých stylových mantinelů aranžérsky poměrně nezvykle pestrá. Rejstřík zvukových vibrací vhodně doplňují i klasické nástroje jako kytara anebo dokonce bicí („Silver Hammer“). Některé skladby tak svým provedením narušují i hranice teritoria, jako je například drone doom. Právě zmiňovaná „Silver Hammer“ se nejvíce blíží pojmu, pod kterým si představujeme „běžnější” kompoziční celky.
Že to s těmi dozvuky tvorby ISIS nebylo tvrzení úplně od věci, dokazuje i basová linka tvořící páteř nádherné „Cellar Holes From A Lifetime Ago“. Typický zvuk Caxidova nástroje zní skutečně tak, jakoby vypadl z některé z posledních nahrávek této skupiny a zároveň představuje definitivní (?) rozlučku s její existencí. Nostalgický motiv, který se postupně vrývá pod kůži, se ale klidně na těchto nahrávkách mohl i objevit jako kompletní kompozice a rozhodně by se nedalo hovořit o narušení jejich celistvosti.
Otázkou tedy je, zdali si tuto výpravu do nitra nekonečné noci dokážou užít i ti, kteří doposud neměli s ISIS příliš mnoho dočinění. Odpověď by měla být kladná. Myslím, že primárním záměrem jejich bývalého basáka určitě nebyla nějaká prodloužená posledního večírku kapely, se kterou se asi nejvíce proslavil. Je to hlavně krok směrem jinam, směrem dál, ale držení těla při tomto kroku stále prozrazuje místa, odkud byl učiněn. Nikterak revoluční, přesto velmi příjemná a vkusná záležitost.
Ozvěny ISIS v ambientním projektu jejich bývalého basáka se poslouchají velmi příjemně.
7,5 / 10
Jeff Caxide
- všechno
+ hosté:
Arron Harris
- bicí
Bryant Clifford Meyer
- klávesy
1. What You Dream Of
2. Ghost City
3. The Silver Hammer
4. Cellar Holes From A Lifetime Ago
5. Endless Midnight
Endless Midnight (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Translation Loss Records
Stopáž: 49:53
Produkce: Aaron Harris (mix), James Plotkin (mastering)
Studio: Gordon Cole Studios, Los Angeles (USA), Rising Pulse Studios, New York (USA)
Artwork: Aaron Turner
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.